Tohle řeší každý odvážný muž – jak požádat svou vyvolenou o ruku. Při romantické večeři? Při sjíždění divoké řeky? Na zastávce tramvaje? Při domácím gruntování? Možností je plno. Adam využil příležitosti na dovolené v Jizerských horách. Na jedné túře při cestě z osady Jizerka se vyškrábali na skalisko s názvem “Pytlácké kameny.” Zatímco Pavlína na vršku letmým pohledem zhodnotila výhled na kopce, přes které se hrnula oblačnost a déšť, a už už se chystala slézt dolů, Adam urychleně hrabal ve svém batohu a něco hledal se slovy “Nechoď ještě….počkej chvíli!” Jak už to tak většinou bývá, když něco hledáte v batohu, bývá to zpravidla zapadlé až úplně na dně. Po velkém fyzickém úsilí, kdy málem putovala ven z batohu celá svačina i s pláštěnkou, se podařilo Adamovi vytáhnout z batohu… ponožku. Pavlína nechápala, proč Adam následně začal s podivným úsměvem strkat ruku do ponožky (ještě tak aby byla použitá!). Vše se vysvětlilo velice brzy poté, co Adam poklekl (či spíše zakopl o kámen a už tak nějak dosedl) před Pavlínu a ukázal, co za poklad skrýval v ponožce. Malá červená krabička a v ní zásnubní prstýnek. Následovala obligátní a nudná otázka “Vezmeš si mne?” (však to znáte z těch přeslazených amerických filmů) a stejně zajímavá odpověď otázkou “Ty si mne jako chceš opravdu vzít, jo?”. A tak prsten putoval na ruku budoucí nevěsty. Cestou dolů ze skály a hlavně pak po zbytek túry oba horlivě diskutovali, jak tu svatbu vlastně zorganizují…
Jizerské hory, červenec 2020