Vše o naší svatbě na Ostravě – Jihu
velkým množstvím květin. Všechny jsme si nemohli nechat, ale pořídili jsme si na památku fotodokumentaci. Část jsme si nechali a zbytek jsme odvezli do domova pro seniory Korýtko. Doufáme, že jim ty 4 kýble květů udělaly radost. Děkujeme za dárky. Finance nám částečně zaplatily svatbu a za něco málo jsme nakoupili žrádlo kočky v útulku Kočka pro tebe, o který se starají dámy s velkým srdcem.
Máme to za sebou! Dne 14. 8. 2021 jsme se vzali. Děkujeme všem, co s námi ten den byli, ať už fyzicky nebo v myšlenkách.
Už máme vše uklizeno a tak nás teď čeká hlavně vyřízení nových občanek. A Pavlínu samozřejmě taky pojišťovny, řidičák, banka, systémy v práci i ve funkci zastupitelky, lékaři, obchody a další.
Nicméně je čas na malou rekapitulaci a nahlédnutí pod pokličku příprav.
Proč svatba vypadala, jak vypadala?
Téma svatby bylo docela jasné – úředničina provází celý náš společný život. Většinou je to v mysli lidí docela nudná věc a jako lidé z úřadu nosíme nálepku nezábavných a otravných byrokratů, tak jsme se rozhodli si z nás samotných trochu utahovat. Doufáme, že vás to pobavilo. Zároveň jsme se snažili zakomponovat do svatby věci, které máme v srdci – náš Jih, kočky, ježky, zajíce, úctu k rodičům. Nejsme oba nijak výstřední, ale ani extra tradicionalisté, proto jsme se snažili najít rovnováhu mezi oběma těmito póly.
Proč jsme si vybrali 3 místa, kde se svatba odehrávala?
Jubilejní kolonii máme ji rádi, považujeme ji za jeden ze symbolů Jihu a vidíme v ní nevyužitý potenciál. Obřadem na náměstí jsme chtěli vzdát hold tomu, že na Jihu jsou zajímavá místa, kde se dá svatba uskutečnit. Byť máme nádhernou obřadní síň, lze obřad prožít i jinde. Pravdou je, že kolonku si prosadila Pavlína – Adam by se s obřadní síní i spokojil. Ale když ji miluješ, není co řešit. A tak byl obřad venku. Samozřejmě jsme počítali i s mokrou variantou – v případě deště by se obřad uskutečnil v Komorním klubu. Ale Pavlína ho chtěla venku; chlácholivá slova o tom, že když na svatbě prší, tak padá štěstí, ji moc neuklidňovala. A tak si všichni kolem novomanželů tak moc přáli, ať neprší, že ve výsledku bylo vedro jak cyp. Jak jsme si oba měli strach, že bude málo prosecca a naopak zbyde hodně minerálky, nakonec jsme po svatbě odváželi polovinu lahví prosecca a žádnou vodu.
Oběd pro rodinu jsme měli v restauraci a zároveň minipivovaru Aero. Máme rádi zdejší pivo i jídlo a jako úředníky nás baví i skutečnost, že se nachází u úřadu obvodu. V Řízkárně U Orla se nabízel prostor jak pro vnitřní, tak venkovní pařbu a pro děti je zde dost herních prvků. A je to zase jiná část Jihu; zatímco první dvě etapy se odehrávaly v Hrabůvce, ta třetí ve Výškovicích.
Abychom mohli mít obřad venku, museli jsme požádat radu obvodu o souhlas se změnou sezdávacího místa a zaplatit správní poplatek. Zároveň jsme požádali odbor dopravy o souhlas s užíváním veřejného prostranství. Chvíli jsme si lámali hlavu, zda jsme povinováni i platbou místního poplatku za užívání veřejného prostranství, ale nebyli jsme. Nicméně i tak přináší svatba venku trochu infarktové stavy. Týden před svatbou jsme s obavou pozorovali opravu chodníku na ul. Velflíkova, odkud měl být vstup do Komorního klubu na obřad v případě deště. Oprava byla dokončena den před svatbou. V tu dobu se ale na náměstíčku objevily krtince – práce na veřejném osvětlení. Naštěstí se podařilo domluvit, aby byly provedeny jen nejnutnější práce. V pondělí po svatbě se už práce rozjely naplno.
Výzvou bylo také umělecké dílo, které bylo nutno do prostoru zakomponovat. Tak jsme ho ozdobili a docela to sedlo.
Jak jsme vymýšleli dekorace a program a design?
Tiskoviny nám navrhla Marta Oškerová – moc šikovná, zkušená a grafička s citem. Dělala nám oznámení, plakáty, jmenovky, různé další cedulky, jídelní menu (nazvané lapidárně Polední pauza) a návrh razítka a otisku razítka. Z návrhu znaku s dvouocasou kočkou jsme nechali vyrobit razítko, kterým jsme pak nabouchali látkové ubrousky a na party pak posloužilo jako štempl na vzkazy pro novomanžele a ozdoba na krabičky s koláči. Razítka z překližky nám vyrobil Petr David z Poruby. Ty jsme pak malovali růžovou a hnědou barvou. Ale ne ledajakou. Hodinu jsme strávili v barvách a lacích a hledali správný odstín, než jsme našli a nechali namíchat odstíny, které nejvíce odpovídaly barvě Adamových bot a Pavlíniných šatů. To ale nebylo největší peklo. Největší výzvou bylo všech těch 200 ks namalovat a následně z nich vyrobit kroužky na ubrousky, řetězy na sloupy v Řízkárně a výzdobu na krabičky s koláči.
A protože jsme chtěli mít svatbu spíš s vtipem a nadsázkou, tak vznikly pivní tácky s ježkem a zajícem na party, svíčky ve sklenicích byly ozdobeny kočičí hlavou nebo ocasem, z misek mohl člověk zobat čokoládu ruby a slunečnice v karobu. Jedinou romantikou byly svítící koule na venkovní posezení, aby i večerní diskuze na zahrádce byla útulná.
A výzdoba svatební tabule? Žádná organza nebo tyl, vše bavlna, aby bylo možné běhoun dále využít případně jako ozdobu, nastříhat na ubrousky a v poslední štaci jako hadry. Na stole se kromě skleniček, zděděných po prarodičích nacházela také stará dřevěná razítka a ony potištěné látkové ubrousky s razítky. Hosté si rovněž mohli prohlédnout fotografie ze svatby rodičů obou novomanželů. Nenápadně je z rodičů vymámit, to byl oříšek!
Co šaty a oblek?
Adam se konečně kvůli svatbě odhodlal a pořídil si nový oblek, na míru. Snad mu bude sloužit alespoň dalších 15 let jako ten starý. Ale nesmí přibrat! Pavlína se svědkyní Katkou hledala látku na šaty a krajky. Sehnání obou propriet stálo nemalé úsilí. A to nemluvíme o doplňku do vlasů. Pro Pavlínu byl styling svatby větší výzvou než vyřešení záboru, ale má šaty, které poslouží dalším slavnostním chvílím.
Jak jste řešili jídlo?
Tím, že jsme si vybrali podniky, kde se člověk dobře nají, tak jsme měli napůl vyhráno. Pavlínina máma s tetou pekly tetiny božské minikoláčky na obřad, koláče na rozvoz jsme si nechali upéct pekárnou ve Vratimově (která ale měla sídlo i na Jihu) a parmazánové zajíce a punčové ježky upekla nezisková organizace Spirála. Cukroví do výslužek pak bylo dílem Pavlíny a budoucí tchýně. Na party měli možnost hosté také ochutnat pivo z létajícího pivovaru s názvem Létající bezdomovec, které uvařili společně s Helfem.
Jaká byla zábava na party?
DJ Martin Kmec z Havířova se postaral o hudbu dle výběru novomanželů i písniček na přání, ale rovněž hrál i svoje věci.
Jinak se lidé mohli vyfotit ve fotokoutku s ortofotomapou Jihu, psát vzkazy na tiskopisy, přečíst si úřední desku nebo se vyfotit na lavičce s ježkem a zajícem.
A jak jste se zvládli domluvit?
Perfektně. Jinak by to nešlo. Ale pravdou je, že jsme brzy opustili svatební deníčky a sešity a veškerou agendu ke svatbě vedli ve sdílené “Svaté svatební tabulce” na google disku.
Dodavatelé a šikovné ruce
O to, aby na svatbu bylo vše řádně přichystáno, se postarala celá řada dodavatelů a lidí. Chceme hlavně poděkovat našim maminkám (a tetě), které neúnavně šily a pekly, a tatínkům, kteří se zhostili technických úkolů, jako byla výroba lavičky, převozy apod.
Jsou to naši největší hrdinové už od dětských let a jsme šťastní, že s námi byli v nejdůležitější den našeho života.
No, a co šlo, tak jsme „posháněli“ u nás na Jihu – protože si myslíme, že největší poklad místa, kde člověk žije, je komunita a bohatství v lidech a jejich umu. A objevili jsme v pátrání i mnohé perly (např. pekárnu U Rudy na Provaznické ulici, kde sice nedělají koláče, které jsme sháněli, ale zato tam pečou božský chleba).
Samozřejmě jsme si vypomohli i jinde, ale pokud chcete mít svatbu na Jihu, za sebe říkáme, jde to!
Ostrava-Jih
Knapová Marie – švadlena
Suchánková Zuzana – kadeřnice
Spirála o.p.s. – sladké dezerty
Bartošková Soňa – koláče
Trembáčová Monika – svatební líčení
KZOJ, p. o. – organizace obřadu
ÚMOb Ostrava-Jih – povolení změny místa konání obřadu (tj. mimo obřadní síň)
Váš květinový krámek – kytice, házecí kytice, korsáže a dekorace na obřadní pult
Restaurace Aero – hostina pro rodinu
Řízkárna U Orla – party
Létající bezdomovec – pivní speciál
Ostatní
Jiří Birke – fotograf
Otmar Boček – mistr krejčí
Marta Oškerová – grafika
Martin Kmec – DJ Martyzaak
Petr David – dřevěné dekorace razítek
Veronika Murzynová – 3D vykrajovátko razítko
Sepsali jsme pro vás přehled nejčastějších dotazů = stručný manuál svatby. Zde snad najdete vše podstatné.
MANUÁL SVATEBNÍHO VESELÍ
Kdy je svatba?
14. 8. 2021
V kolik je svatba?
13:00 hod.
Kde je svatba?
Venku. Na náměstíčku v Jubilejní kolonii, Ostrava-Hrabůvka. V případě deště v Komorním klubu na ul. Velflíkova (50 m od náměstíčka). Pro aktuální informace sledujte náš web.
V kolik nejpozději mám dorazit?
Ve 12:45 by bylo fajn, aby byli všichni na místě, začíná se ve 13:00 hod. Přicházet můžete od 12:30.
Co si mám na svatbu obléct?
Na obřad slavnostně, na party lze dorazit i neformálně. Převléknout se na party bude ale možné pouze na WC.
Jak bude probíhat obřad?
Podrobněji popsáno v záložce Obřad. Jde ženich s maminkou, nevěsta s otcem a někde mezi nimi se přidají svědci. Po obřadu následují gratulace v jedné šňůře a pak špalír. Na místě proběhne focení s rodinou a svědky (případně s těmi, co nejdou na party), s ostatními až večer na zábavě.
Jsem pozvána/a i na hostinu nebo jen party?
Byly 3 druhy oznámení:
Podívejte se, prosím, na zadní část oznámení, tam je uvedeno, kam jste pozváni. Na oběd jde jen rodina, svědci a fotograf. Na party ti, o svou účast jakkoliv potvrdili do 25. 7. 2021.
Byť bychom na party viděli rádi více lidí, možnosti jsou omezené.
Kde mohu parkovat?
Obřad: v okolních ulicích u místa obřadu nebo na vzdálenějších parkovištích
Oběd: před radnicí nebo u Elmontexu
Party: v ulicích okolo Řízkárny
Podrobněji viz záložka doprava.
Jak se po party dostanu domů?
Lidi z Ostravy, respektive v Ostravě spící odveze řidič. Mimoostravští návštěvníci se musí zařídit po své ose.
Máte seznam svatebních darů?
Oceníme osobní dárek od srdce nebo finance. Viz záložka dary.
Kdy se předávají dary?
Na party. Pokud mát dárek a na party nejste zváni nebo nepůjdete, tak jej můžete předat po obřadu. Po obřadu se ale budou přebírat hlavně květiny.
Je možné unést nevěstu?
Ano, ale nikam daleko, netrefila by zpátky.
Co bude k jídlu a pití?
Vege i masové varianty. Nicméně alergie na potraviny nezvládneme ohlídat. V záložce jídlo a pití najdete info, co z alkoholu platíme my a co půjde z vaší kapsy. Jídlo a nealko jde komplet za námi.
Budou tam nějaké děti a zábava pro ně?
3x dítě 1 rok, 4x dítě 2 roky, 2x dítě 3 roky, 1x dítě 4 roky, 1x dítě 6 let, 1x dítě 8 let, 2x dítě 13 let. Jeden vnitřní koutek, pirátská loď, pískoviště a trampolína. Kousek od Řízkárny je možno udělat si procházku k řece Odře.
A pro dospělé zábava bude?
Deskovky, workshop se syntezátory, fotokoutek, úřední deska, vzkazy novomanželům, speciální lavička, DJ Martyzan, házení kytkou.
Máte svatební knihu?
Ne, máme poštovní schránku na vzkazy novomanželům.
A co covid?
Předpokládáme, že veškerá opatření Vlády ČR znáte a na svatbu přijdete zdraví, bez příznaků, očkovaní, uděláte si antigenní či PCR test atd., prostě vše pro to, abyste neohrozili ostatní svatebčany.
Na koho se mám během svatby obracet s dotazy?
Na svědkyni Katku a svědka Honzu.
Rozvozy koláčů většině lidem pozvaným na svatbu je sice hezká tradice, ale vyžaduje notnou dávku logistického uvažování. A že my to vzali z gruntu. Z rozvozů se stala road movie prošpikovaná Adamovými hláškami. To by ani Tarantino nedal.
Rozvozy zahrnovaly nejen koláče pro rodinu, která s námi absolvuje obřad, oběd a party, ale i kamarády a známé, co jdou „jen“ na obřad a party. A pak samozřejmě se něco musí dát do práce a sousedkám a tak dále.. No prostě celkem nějakých 230 koláčů. Při sestavování plánu jízdy si člověk při obepisování pozvaných a dotazy typu „Jste doma? Povezeme vám koláče“ připadal jako Česká pošta. Nicméně, plán trasy byl nakonec zdárně vyřešen. Koláče jsme objednali u paní Bartoškové od nás z Jihu, která peče v pekárně ve Vratimově. Plán byl tedy vyzvednout ve čtvrtek 5. 8. 2021 dopoledne koláčky z Vratimova, balit je cestou a stihnout trasu Ostrava-Luhačovice-Zlín-Nový Jičín-Frýdlant nad Ostravicí-Frýdek/Místek-Metylovice-Šenov u NJ-Ostrava do 18:00.
Ráno po šesté do hustého deště řinčí telefon. Koláče. Že prý už jsou, ale v Porubě. Nadšení, že je budeme balit dříve, než v autě, nás vytáhlo z postele.
Dojet do Poruby bylo peklo – nebyla jediná křižovatka, kde by nepadla červená. A v tom dešti to vypadalo na opravdu zážitkovou celodenní road movie.
Koláčky jsme dostali v pěti velkých bednách. Well, ještěže máme čas. Balilo se teda doma a následně jsme vyrazili. Původní plán, že je sbalíme po cestě, by vzhledem k množství stejně nebyl reálný.
První zastávkou byly dílny Dopravního podniku Ostrava. Od vrátnice se pelášilo rychle k autu nejen kvůli dešti, ale také smutným očím vrátného, že koláčky nejsou pro něj.
Poté se koláčky předaly v práci, každý hezky ve svých barácích a kde Adam pronesl legendární větu o budoucím manželství: „Je to v zásadě takový kulturně-přestupkový svazek.“
Cesta do Luhačovic a Zlína byla v dešti dlouhá a připomínala spíš plavbu Atlantikem, ale bezpečně jsme koláče dovezli na místa určení ve Zlíně a Luhačovicích.
Putování do dalekých krajů přináší rovněž poznávání kulturních odlišností. Třeba ve Valmezu je dům se sochou Panny Marie, ovšem v jeho útrobách se nachází noční klub Vrtule. Bizár.
V Novém Jičíně jsme zase dostali instrukci „Vjeďte do zákazu vjezdu.“ Vjezd zakázán mimo dopravní obsluhu. No to bylo něco pro úřednické duše! „Vezeme koláče, tak to v zásadě jsme dopravní obsluha“ řekl Adam rozhodně. Nakonec jsme zvládli i Nový Jičín. Frýdek-Místek, Metylovice a část Ostravy. A doma padli do postele a sbírali síly na druhé kolo.
Páteční putování začalo v Ostravě, následně se předávaly koláče v Karviné tařka při naskakování do vlaku, v Dolní Lutyni a Opavě. Tam jsme stihli prohlídku po investiční akci v jedné škole a následně přemýšleli, jak dostat koláče do Slezského ústavu, ke kterému byl dočasně díky rekonstrukci znemožněn jakýkoliv přístup. Nebo spíš, slovy klasika „Tady se přístupové trasy mění z hodiny na hodinu.“
Odevzdání koláčů na poslední štaci v Ostravě už bylo třešničkou na dortu. Uff, zvládli jsme to! Celkem jsme najeli cca 530 km, aspoň na chvilku se s lidmi viděli osobně, nikoho nenabourali a nerozvedli se ještě před svatbou. Kam se hrabe Peter Fonda a Dennis Hopper!
Ačkoli jsme oba vystudovaní historici, poněkud jsme od svého řemesla zběhli na úřad. Adam na přestupky, já ke kultuře. A tak nějak to vypadá i doma. Zatímco já mám ráda výzvy, nové situace k řešení, vzletné myšlenky, a papíry mě štvou, Adam má vše seřazené dle abecedy, ví, kdy přijde plynař a kdy máme technickou, má rád přesná pravidla a cítí se bezpečně ve stabilním prostředí. Každopádně, razítka používáme oba – jen on kulaté (přenesená působnost) a já hranaté (samospráva). Oba máme rádi naše kočky Sergeje a Serenu, i po Jihu se potulující ježky a zajíce. Jsme oba srdcem Jižané – žijeme zde celý život, máme tu rodinu, zážitky, místa, která milujeme a známe. A pokud se vám bude zdát, že svatba postrádá takové různé typické svatební detaily, tak se vám to vlastně nezdá. Protože ze svatebních webů jsme utíkali, abychom nebyli ve stresu. A tak je naše svatba vším možným, jen ne aranžmá do časopisu o designu.
