Rozvozy koláčů většině lidem pozvaným na svatbu je sice hezká tradice, ale vyžaduje notnou dávku logistického uvažování. A že my to vzali z gruntu. Z rozvozů se stala road movie prošpikovaná Adamovými hláškami. To by ani Tarantino nedal.
Rozvozy zahrnovaly nejen koláče pro rodinu, která s námi absolvuje obřad, oběd a party, ale i kamarády a známé, co jdou „jen“ na obřad a party. A pak samozřejmě se něco musí dát do práce a sousedkám a tak dále.. No prostě celkem nějakých 230 koláčů. Při sestavování plánu jízdy si člověk při obepisování pozvaných a dotazy typu „Jste doma? Povezeme vám koláče“ připadal jako Česká pošta. Nicméně, plán trasy byl nakonec zdárně vyřešen. Koláče jsme objednali u paní Bartoškové od nás z Jihu, která peče v pekárně ve Vratimově. Plán byl tedy vyzvednout ve čtvrtek 5. 8. 2021 dopoledne koláčky z Vratimova, balit je cestou a stihnout trasu Ostrava-Luhačovice-Zlín-Nový Jičín-Frýdlant nad Ostravicí-Frýdek/Místek-Metylovice-Šenov u NJ-Ostrava do 18:00.
Ráno po šesté do hustého deště řinčí telefon. Koláče. Že prý už jsou, ale v Porubě. Nadšení, že je budeme balit dříve, než v autě, nás vytáhlo z postele.
Dojet do Poruby bylo peklo – nebyla jediná křižovatka, kde by nepadla červená. A v tom dešti to vypadalo na opravdu zážitkovou celodenní road movie.
Koláčky jsme dostali v pěti velkých bednách. Well, ještěže máme čas. Balilo se teda doma a následně jsme vyrazili. Původní plán, že je sbalíme po cestě, by vzhledem k množství stejně nebyl reálný.
První zastávkou byly dílny Dopravního podniku Ostrava. Od vrátnice se pelášilo rychle k autu nejen kvůli dešti, ale také smutným očím vrátného, že koláčky nejsou pro něj.
První štace předurčila celý den. Déšť se stal naším celodenním společníkem.
Poté se koláčky předaly v práci, každý hezky ve svých barácích a kde Adam pronesl legendární větu o budoucím manželství: „Je to v zásadě takový kulturně-přestupkový svazek.“
Cesta do Luhačovic a Zlína byla v dešti dlouhá a připomínala spíš plavbu Atlantikem, ale bezpečně jsme koláče dovezli na místa určení ve Zlíně a Luhačovicích.
Putování do dalekých krajů přináší rovněž poznávání kulturních odlišností. Třeba ve Valmezu je dům se sochou Panny Marie, ovšem v jeho útrobách se nachází noční klub Vrtule. Bizár.
V Novém Jičíně jsme zase dostali instrukci „Vjeďte do zákazu vjezdu.“ Vjezd zakázán mimo dopravní obsluhu. No to bylo něco pro úřednické duše! „Vezeme koláče, tak to v zásadě jsme dopravní obsluha“ řekl Adam rozhodně. Nakonec jsme zvládli i Nový Jičín. Frýdek-Místek, Metylovice a část Ostravy. A doma padli do postele a sbírali síly na druhé kolo.
Hezky z ruky do ruky a hurá směr Frýdlant nad Ostravicí.
Páteční putování začalo v Ostravě, následně se předávaly koláče v Karviné tařka při naskakování do vlaku, v Dolní Lutyni a Opavě. Tam jsme stihli prohlídku po investiční akci v jedné škole a následně přemýšleli, jak dostat koláče do Slezského ústavu, ke kterému byl dočasně díky rekonstrukci znemožněn jakýkoliv přístup. Nebo spíš, slovy klasika „Tady se přístupové trasy mění z hodiny na hodinu.“
Jedna z posledních ostravských zastávek.
Odevzdání koláčů na poslední štaci v Ostravě už bylo třešničkou na dortu. Uff, zvládli jsme to! Celkem jsme najeli cca 530 km, aspoň na chvilku se s lidmi viděli osobně, nikoho nenabourali a nerozvedli se ještě před svatbou. Kam se hrabe Peter Fonda a Dennis Hopper!